Konstrukce a výbrusy
Konstrukce, tvar nebo dnes design je po staletí...co staletí... tisíciletí, tématem plným sporů,dohadů ale i velmi kreativních a účinných nápadů. Staletími se pro tu, či onu činnost formovaly a utvářely tvary nožů do základních typů jak je známe dnes. Rozhodně si nemyslím že tvar nože by nějak výrazně určoval jeho přímé využití. Naopak myslím si že tvar nože je spíš jakým si odrazem způsobu myšlení a používání jeho nositele.
Nechci tady tedy rozebírat jednotlivé tvary a hledat tak ten dokonalý, ultimátní design. Jednoduše protože dle mého je nejlepší nůž ten, který máte u sebe když ho potřebujete.
Rád bych ale osvětlil některá úskalí spojená s konstrukcí a výbrusem nože. Především z důvodu častých dotazů na to či ono.
Takže tedy začneme konstrukcí. Konstrukce pevných nožů se zjednodušeně dělí na Hiddentang (Trnová) a Fulltang (rámová).
Fulltang
Nůž konstrukce fulltang je vyroben z jednoho kusu oceli, ta tvoří nejen čepel, ale zároveň je po celé ploše i součástí střenky (vidíme ji po obvodu střenky). V místě držení bývá ocel provrtána/odlehčena a z obou stran jsou pomocí šroubů, nebo nýtů přichyceny díly tvořící střenku. Nože fulltang bývají o něco těžší, což je ale bohatě vykoupeno jejich skvělou tuhostí a téměř nezničitelností. Survivaloví a army nadšenci preferují tyto nože pro jejich tuhou a odolnou konstrukci Z těchto důvodů bývají tyto nože také doporučovány odborníky jako nože, na které se lze spolehnout za jakýchkoliv podmínek.
Trn
Tento typ konstrukce je v mé tvorbě asi nejtypičtější pro nože severského typu. (Puukko - finsky nůž) jedná se o konstrukci, kdy je čepel v místě záštity zúžená a prochází středem ručky buď úplně skrz (případ skládaných ruček z Březové kůry nebo kožených kroužků) , nebo do 3/4 pro zachování hladké, třeba dřevěné, patky nože. Výhodou tohoto typu konstrukce je celistvý tvar a pohodlný úchop především dřevěných a kůrových ruček v zimě, kde holá ruka nepřichází ke styku s ledovým kovem. Další výhodou je nízká váha. Avšak nevýhodou je nižší odolnost těchto nožů. Proto jsou častěji využívány spíše k aktivitám, kde uživatel potřebuje více obratnost a praktičnost než hrubou sílu.
Výbrus
zjednodušeně by se dalo říct, že výbrus ostří vám předurčuje nůž k aktivitám , na které je vhodný. Existuje spousty roztodivných, naprosto nepoužitelných ,ale i funkčních variant. Já bych však rád zůstal nohama na zemi a vysvětlil především ty základní stavební kameny.
1. Dutý výbrus
je souměrně konkávně vybrané ostří. To vytváří velmi ostré hrany, ale tenké ostří je náchylnější k poškození než u jiných výbrusů. Je naprosto nevhodný pro sekání nebo řezání tvrdých materiálů. Dutě broušené jsou třeba břitvy. Tento typ výbrusu vyniká výbornou penetrací do měkkých materiálů především svalové tkáně. Je zakončený fazetkou, která je výsledným ostřím. Nůž s tímto výbrusem je snadno brousitelný.
2. Plochý výbrus
zužuje se po celé délce z obou stran a je zakončen fazetkou. Nejčastěji využíván u kuchyňských nožů. Opět je to výbrus vynikající svou řezivostí, což je faktor, který omezuje jeho komerční využití. Protože dle mých zkušeností by síla čepele za fazetkou měla být maximálně 0,3mm, u mých kuchyňských nožů jdu občas až do extrému 0,1mm. Menší odolnost způsobená malým množstvím masy za ostřím je daní za vysokou řezivost a dobrou brousitelnost tohoto výbrusu.
3. Skandinávský výbrus
Tento výbrus tvoří zároveň fazetku. Čili výbrus=finální ostří. Nejvíce připomíná výbrus dláta. Používá se nejčastěji u severských nožů puukko(finsky nůž) , nebo u většiny kovaných nožů určených na práci se dřevem. Jeho charakteristickou vlastností je výborný průnik do tvrdého materiálu, umožňuje odebírat velmi jemnou třísku. Jeho nevýhodou je však velká robustnost, tudíž není přímo vhodný na potraviny. (Rozlamování cibule) Tuto nevýhodu lze ale snadno eliminovat využitím menší tloušťky ve hřbetu. Protože tato tloušťka často drží až 70% výšky čepele, nebál bych se tvrdit, že se tento výbrus dá považovat za nejodolnější. Zároveň se velmi dobře brousí, jelikož při broušení udržujete úhel výbrusu. Nemusíte si tedy lámat hlavu, zda držíte nůž ve správném úhlu.
4. Konvexní výbrus
Souměrně, ve tvaru čočky postupně se zužující výbrus. Není zakončen fazetkou, ale finální ostří tvoří sám výbrus. Díky tomu zůstává ostří robustní i při vysoké ostrosti. Někdy je nazýván sekerovým nebo čočkovým výbrusem. Je velmi náročný na broušení, nelze použít běžnou úhlovou sadu. Nicméně je ideální, až bych řekl univerzální pro aktivity spojené s technikami přežití, pobytem přírodě a lovem. Vyniká především velmi dobrou ovladatelností v řezu a odolností.
Přiznám se, že když jsem si dohledával některé podklady, chtěl bych je nazvat odborné články, nestačil jsem se divit kolik mystifikací a hlodů jsem v těchto textech objevil. Doufám tedy, že jsem tímto způsobem vnesl trochu světla do základních pojmů nožířského řemesla. A pomohl při výběru vašeho ideálního parťáka, ať už do kuchyně, nebo všech dobrodružství světa!